Ve městě jménem Tajemná Dolina se každý den odpoledne setkávaly dvě dívky jménem Klára a Emma. Byly to nejlepší kamarádky a jejich snem bylo se stát detektivy. Jednoho odpoledne Emma přišla s nápadem odhalit tajemství zapovězeného betléma v jejich městě. Klára nejdříve nesouhlasila, ale nakonec přikývla. Toho samého dne se dívky rozhodly u sebe přenocovat a vymyslet plán. Večer, přesně o půlnoci, se na obloze zablesklo a v pokoji dívek se objevila tajemná postava, zahalená v šedém plášti. Obě dívky se příšerně polekaly a začaly křičet. Tajemná postava je ale uklidnila a představila se jako Strážkyně betléma. Strážkyně dívkám vysvětlila, že přišla, aby jim pomohla betlém zachránit a znovu obnovit. Emma se do toho jako vždy vrhla po hlavě, Klára spíš váhala, avšak nakonec se rozhodla jít do toho s nimi. Strážkyně jim poté vyprávěla, že musí najít tři místa. Za prvé chrám jménem Zapomenutá Fabrika. Druhý chrám, kam se musí cestou zastavit, se nazývá Stínový Archiv a poslední místo, které musí navštívit se nazývá Záhadný hrad zvuků. Strážkyně jim vysvětlila, že ve všech chrámech je kousek klíče, kterým ve třetím chrámu otevřou zapovězený betlém a osvobodí ho. Dívky se se strážkyní vydaly druhý den ráno na cestu. První chrám nazývaný Zapovězená Fabrika nebyl strašidelný, na zdech byla namalovaná historie chrámu a bylo to opravdu překrásné. Aby dostaly první kousek klíče, musely odhalit hádanku místa, kde se nachází druhý chrám, a to Stínový Archiv. Ale pokud v hádance neuspějí, čeká je drastická smrt. Kláře se to vůbec nelíbilo a stále dokola nahlas opakovala, jak na to mohla přistoupit. Emma ji uklidňovala tím, že kdyby na to nepřistoupila, tak by nikdy nic nevyřešily, protože Klára je ten nejchytřejší člověk, kterého zná. Zatímco Emma utěšovala Kláru, Strážkyně betléma spustila hádanku. Hádanka zněla: „Ve dnech, kdy se setkává světlo a stíny, v místě, kde tance zvuků hrají a kde se stíny divokého ptáka dotýkají hvězd, najdeš druhý kousek klíče ke zapovězenému betlému.“ Strážkyně betléma, hned jak si doposlechla hádanku, trochu zpanikařila, jelikož si vůbec nevěděla rady. Emma, která bedlivě naslouchala, začala plakat a naříkat, že je ještě moc mladá na to, aby zemřela. Klára jako jediná zachovala chladnou hlavu a začala intenzivně přemýšlet nad hádankou. Ihned přišla na první bod a to, že úsek hádanky: „Ve dnech, kdy se setkává světlo a stíny,“ může být místo, kde se setkává světlo a stín ve specifický čas, například při soumraku. A hned si v hlavě začala rozebírat další úryvek: „V místě, kde tance zvuků hrají,“ a hned jí napadlo, že to musí být místo, které kombinuje hudbu a umění, ale dlouho dumala nad tím jaké, až přišla Emma s nápadem, že by to mohla být koncertní síň. Klára s Emminým nápadem nadšeně souhlasila. Klára si rozebrala třetí a poslední bod a to: „Kde se stíny divokého ptáka dotýkají hvězd“. Kláru napadla nějaká vysoká věž nebo budova, jejíž stíny se budou dotýkat hvězd. Poté, co to dívky vyluštily, šly s tím za Strážkyní a ta hned věděla, kde se druhý chrám nachází, a nebyla z toho dvakrát nadšená. Místo, které hledají, se nazývá Magická koncertní síň sférických zvuků. V tu chvíli se uprostřed chrámu objevila první část klíče k zapovězenému betlému. Strážkyně klíč popadla, schovala ho do své brašny a šly ke druhému chrámu. Když k chrámu dorazily, obě dívky se zděsily. Chrám byl zchátralý, polorozpadlý a temný. Uvnitř chrámu byla tma a když si dívky svítily na zdi s malbami, malby nebyly o nic hezčí než samotný chrám. Malby byly drastické, plné krve a násilí. Aby dívky spolu se Strážkyní získaly druhý klíč, musela jedna z nich splnit překážkovou dráhu plnou smrtelných pastí. Emma se dobrovolně přihlásila, protože je nejpružnější, nejrychlejší a nejbystřejší. Emma byla zavřená v černé místnosti, kde se za chvíli otevřely dveře ke smrtelné překážkové dráze. První nástrahu, a to lávové potoky, přeskákala bez problému. Druhou nástrahou byly kamenné ostny, kde se Emma lehce pořezala. Poslední nástrahou byly elektrické lasery, kde neměla Emma nejmenší problém, protože to byla zkušená gymnastka. Po dokončení dráhy dostala Emma druhou část klíče, kterou si opět uložila Strážkyně betléma do své brašny, a k tomu jim chrám prozradil poslední místo, kde se nachází poslední chrám, Záhadný hrad zvuků. Zanedlouho dívky došly k poslednímu chrámu. Ten nevypadal strašidelně ani tajemně. Byl pomalovaný notami a byl celý oranžový. Uprostřed chrámu byl veliký kus dřeva, ve kterém byla vytesaná hádanka: „Co nese hudbu, ale nikdy ji neslyší sama?“ Klára se ani nerozmýšlela a hned vyhrkla odpověď: „Je to hudební myšlenka.“ Klára totiž chodí do sboru a o tomhle se nedávno učili. Chrám se celý rozzářil, z brašny Strážkyně betléma vylétly oba kousky klíče a nad vytesanou otázkou se spojily s poslední částí klíče. Celý klíč vzlétl do vzduchu a spadl Kláře do dlaně. Klára, Emma a Strážkyně se radostně vracely domů. Doma se dívky vydaly na místo zapovězeného betléma, položily klíč na zem a šly domů, kde je čekalo radostné setkání s rodiči. Druhý den ráno stál na místě položeného klíče krásný betlém. A od té doby se vždy na Vánoce ve městě jménem Tajemná Dolina chodí do betléma Kláry a Emmy a kdo ví, třeba ho dodnes se Strážkyní ochraňují.