Ahoj, jmenuji se Yochana a povím vám svůj příběh:
Bydlela jsem v malém domku se svojí rodinou, konkrétně s osmi bratry, jednou sestrou, mámou a tátou. Jako každý rok začátkem podzimu nasněžilo, užívali jsme si zimních radovánek a císař Augustus vyhlásil sčítání lidu. A spousty lidí šly do Betléma se zapsat. Ubytovávali se v příbytcích a chlévech. Dokonce i nás se zeptali dva mladí lidé na nocleh, a tak jsme je ubytovali. Až ráno jsme zjistili, že se jim přes noc narodil syn. Jmenoval se Ježíš. U snídaně jsme si vyprávěli, co se nám té noci zdálo. Mámě se zdál sen o tom, že se jim narodil Boží Syn. Máma si myslí, že to něco znamená. Tátovi se zdálo, že přijela nějaká zelená obluda s velkou rourou. Zasmáli jsme se tomu. A potom jsme přinesli malému Ježíškovi nějaké dary, třeba já jsem mu přinesla malý kousek kůže.
Najednou se ozvalo zadunění. Myslela jsem, že je to zemětřesení, ale dunělo to blíž a blíž. Nevěděla jsem, co dělat. Rozeběhla jsem se k mámě a pevně se k ní přitiskla. Dunění neustávalo. Šli jsme domů a dívali jsme se z okna. A potom opravdu přijela ta zelená obluda z tátova snu. A za ní další a další obludy. Myslela jsem si, že to jsou dary pro Ježíška. Až potom jsme zjistili, že ty obludy nejsou dary. Po chvilce se z ní vyklubali lidi. Byli celí v zeleném podobně jako obluda. A měli v rukách zvláštní dřevěné tyče. Potom z jedné té tyče se vyloudil opravdu divný zvuk a jeden soused spadl k zemi. Vyběhli jsme z domku a šli mu pomoct. Byl mrtvý!
Potom obludy začaly ničit i některé domy. Rychle jsme doběhly se sestrou pro nějaké hrábě a lopaty. Ostatní lidi udělali totéž. A začali jsme do nich bouchat. A věřte, že když se seběhne celý Betlém a lidi, kteří se šli zapsat, s lopatami v ruce, tak se nás bály i obludy. Bály se, ale ničit domy nepřestávaly.
Vyšla první hvězda. A Ježíšek začal plakat. Ta paní s tím pánem i s Ježíškem vyběhli ven. Nevím proč, ale vyběhli. A najednou všichni ti lidé i ty obludy přestali, nevím proč, ale přestali. Společně venku postavili velký stůl a řekli nám, ať si přisedneme. Ze začátku jsme si mysleli, že je v tom nějaká zrada. Lidé nám přísahali, že to zrada není, a omlouvali se nám. Přisedli jsme si tedy a zrada to opravdu nebyla. Přesto mi ten den přišel strašně zvláštní. Jelikož zničili i nějaké domy, muselo se nás do našeho malého domu vejít asi třicet. Naštěstí vše dobře dopadlo a zeleně oblečení lidé obyvatelům Betléma jako omluvu znovu vystavěli domky ve vesnici.