V dávných časech, kdy prostý lid měl mnohem blíž k nadpřirozenému, jednoho pozdního večera, kdy slunce zrovna uléhalo ke spánku, přiběhl udýchaný posel prostého původu k moudrému králi Babylonie, samotnému Baltazarovi a s ošoupaným svazkem pergamenů pravil: „V nejhlubších zákoutích našich dolů jsme našli čtvrtou knihu Mojžíšovu Numeri.“ Král tomu stěží mohl uvěřit, ale když vzal knihu do rukou, hned poznal, že je magická. A když ji studoval déle, tak se dozvěděl o kometě, která ho má dovést k samotnému mesiáši lidu.
Mnoho chladných nocí a jasných dnů uběhlo, ale král Baltazar měl vše vštěpené v hlavě do posledního detailu. Takže když na nebi spatřil mohutnou kometu, zářící jako blesk, věděl přesně, jak má konat. Hned svolal své dva soky, krále Melichara a krále Kašpara. A s menší družinou a třemi velbloudy se vydali na dlouhou cestu za kometou.
Museli přejít převeliké hory a suché pustiny. Asi v půlce cesty narazili na obrovské město s ještě větším palácem, plným zlata a přepychu, ve kterém sídlil krutý král Herodes. Ten je přesvědčil, aby se za ním stavili cestou zpátky a vyzradili mu, kde se narodil spasitel. Tři králové poslechli a pokračovali v únavné cestě. Kometa je neodbytně vedla přes tři pouště, dvě bažiny, skrz mnoho království. Ale najednou se kometa zastavila a jakoby padla do malého městečka. Pocítili magickou sílu, která je vedla přímo do skromného chlívku, kde Jezulátko leželo v malých jesličkách.
Jakmile dorazili k malému Jezulátku, všichni se hned uklonili a předali vzácné dary: zlato, kadidlo a myrhu. Místní truhlář to z dálky spatřil a začal rýt záhadnou sošku ze dřeva.
Odbila půlnoc, všude se rozvinulo ticho a všichni ulehli ke spánku, až na Baltazara, který prožíval zjevení anděla. Ten mu sdělil, aby se za Herodem nevraceli, kvůli jeho špatným záměrům s Jezulátkem. Baltazar ho pokorně poslechl a poté ulehl ke spánku jako ostatní.
Když kohouti začali kokrhat, Josef našel u jesliček malý dřevoryt vyobrazující tři krále, jak právě dávají Ježíškovi dary. A tak vznikl první betlém.