Ahoj, jsem Nela a rozhodla jsem se, že vám budu vyprávět svůj příběh.
Jednoho dne jsem šla na kroužek keramiky, měli jsme za úkol vymodelovat betlém s Marií Josefem i Ježíškem. Já jsem měla brzo hotovo, a tak jsem tam ještě vymodelovala nějaká zvířata. Paní učitelka mě moc pochválila a řekla, že se mi to povedlo, ale že když to ještě vylepším, tak to bude ještě hezčí.
Jak jsem se tak dívala na můj vytvořený betlém, tak jsem pocítila, jak mě ten betlém pomalu vtahuje. Než jsem stačila něco říct nebo zakřičet, už jsem se válela v kupě slámy. Když jsem se probrala, tak jsem uslyšela pláč malého dítěte, vstala jsem a očistila se od slámy. Zahlédla jsem úplně stejný betlém, jaký jsem viděla v pohádkách a knížkách. Myslela jsem si, že se mi to jen zdá, a tak jsem se radši štípla do ruky. Bohužel se ale nic nezměnilo a pořád jsem stála v betlémě a poslouchala pláč dítěte.
Pomyslela jsem si, že ten, co pořád pláče, je Ježíšek a protože jsem nevěděla, co mám dělat, rozhodla jsem se, že půjdu za Ježíškem a alespoň se na něj podívám. Když jsem přistoupila, uviděla jsem malé roztomilé děťátko zabalené v bílém šátku. Jak jsem se tak na něj dívala, uslyšela jsem křik, rychle jsem se otočila, uviděla jsem dva dospělé lidi, kteří běželi směrem ke mně. Já jsem zůstala stát v šoku, když ke mně přiběhli a začali se mě vyptávat, kdo jsem a odkud jsem. Já jsem jim řekla, že jsem Nela Kovářová a že jsem z budoucnosti. A to se ví, že jsem před nimi vypadala jako velká lhářka, protože si představte, že k vám někdo přijde a začne vám vykládat, že je z budoucnosti. Než jsem jim stihla vysvětlit, jak to myslím, a to že jsem tady omylem, uviděli jsme, jak se k nám blíží tři králové. Když k nám došli, tak nás pozdravili a šli se podívat na Ježíška. Poté Ježíškovi předali dárky a zazpívali báječnou píseň My tři králové jdeme k vám.
Já se do té písničky tak zaposlouchala, že jakmile přestali, tak jsem je poprosila, aby tu písničku zazpívali znovu, a oni tedy spustili znovu. Jaká škoda, že jsem si nevzala mobil, abych si to natočila. Ale jak mě mohlo napadnout, že budu v opravdickém betlémě? A tak jsem znovu poslouchala jejich krásnou píseň. Když dozpívali, tak jsem jim s Marií a Josefem moc poděkovala a oni se nám uklonili a zase odešli. Marie vymýšlela způsoby, jak mě dostat domů. Na nic nemohla přijít a já jsem se rozplakala. Pomyslela jsem si, že už se nikdy nedostanu domů a neuvidím maminku, tatínka a ani mého malého psíka. Asi po hodině Josefa a Marii napadlo, že když jsem se sem dostala výrobkem z keramiky, tak se tak i dostanu domů. Marie mi donesla hlínu a vodu a já se pustila do modelování budovy. Po chvilce jsem měla vyrobeno, rozloučila jsem se s Marií a Josefem a samozřejmě i s Ježíškem. Pak jsem už jen počkala na to, až mě výrobek vtáhne zpátky, a jak jsem rychle přišla, tak taky odešla. Ve stejné chvíli jsem se ocitla zpět na kroužku keramiky.
Vím, že tenhle příběh nemůžu nikomu vyprávět, protože by mi nikdo nevěřil. Ale tu vánoční pohodu, kterou jsem si vzala s sebou, už budu mít navěky.


Kautová Anežka, 6.B
kautova.anezka@zstupolevova.cz