Tři Králové
Já chodím k Ježíškovi už několikátým rokem. No, vlastně mé druhé já. Já vím, je to divné, ale vysvětlím. Můj strýc Zdeněk Král je řezbář, můj otec je všeuměl a šprýmař. Měl životní touhu, aby měl tři syny. A povedlo se. Prvnímu dal jméno Kašpar, druhému Melichar, třetímu – to jsem byl já, Baltazar. Když jsme prý Králové, tak ať to je vidět. Těžko jsme jako novorozenci mohli protestovat, tak jsme si to museli v životě zařídit. Nebylo to úplně jednoduché, ale zvládli jsme to.
Před pěti lety se strýc s naším otcem rozhodli, že udělají pro naši obec vyřezávaný betlém, zpodobní tam nějaké občany, mezi nimi nás jako tři krále (proto je v titulku velké K), a bude to betlém pohyblivý. A do Vánoc to stihli. Takže tam účinkujeme: Kašpar nese zlatou šperkovnici, já stříbrnou, ale posetou drahokamy, ale nevíme, co v nich je. Jen Melichar má jasno, má na řetízcích zlatou nádobku, nad kterou se vznáší dým z vaty. Bude to jistě dým z kadidla.
Tak řekněte, jakou příhodu můžeme zažít? Stále pochodujeme kolem Svaté rodiny, zahneme do paláce, vynoříme se z něj, zahneme kolem skály a zase míjíme Ježíška, tváříme se vážně a důležitě. Jediná příhoda, která stojí za zmínku, byl pád Kašparovy šperkovnice, kterou ovšem strýček rychle přilepil. Pravda je, že z toho nejsme moc nadšeni, ale otec ano. Ten je velice hrdý a zve všechny sousedy, aby se na nás šli podívat.
Jedna věc nás ovšem znepokojuje. Tatínek je Josef a několikrát jsme ho přistihli, jak dlouze pozoruje maminku a nadychuje se, jako by jí chtěl něco říci. Máme podezření, že buďto ji navrhne, aby se přejmenovala na Marii, nebo ji bude chtít vyměnit za nějakou Marii. Strejda jistě vyhoví a dvě figurky vyřeže nové. Musíme se domluvit, jak tomu zabránit.
Ale kdybyste měli cestu kolem, zastavte se. Betlém to je opravdu pěkný.