Myrha
Už jsme zdolali několikero hor, přebrodili několikero řek, prošli města a vesnice, hvězda zářila více, ale stále byla daleko, daleko. Koně, mezci, sluhové, vojáci i my tři představitelé tří zemí jsme byli unaveni. Nemáme představu, jak daleko je před námi kolébka s Mesiášem. Došli jsme do oázy a rozhodli se tam chvíli pobýt, abychom načerpali nových sil. Byl tam silný pramen křišťálové vody, u něj stál dost veliký hamak, kde jsme si objednali jídlo pro nás a potravu pro zvířata. Výborné jídlo jsme dostali brzy, pro krmení museli zajet s povozem do jediné osady, která v oáze fungovala. Po jídle jsme ulehli na koberce, které pro nás sluhové rozvinuli, a při vodních dýmkách jsme pozorovali ptáky a opice ve větvích. Dvě opičky se k nám přiblížily, seskočily na zem a předváděly nám, co všechno umějí. Všichni jsme na ně uchváceně hleděli, když tu vykřikl Janus, pobočník krále Baltazara, a ukazoval do větví. Tam seděl velký opičák, v ruce držel skříňku, ve které Baltazar nesl dar pro malého Mesiáše - vzácnou myrhu, léčivou a vonnou pryskyřici ze stromu commiphorum, který rostl v královské zahradě. Skříňka byla sice okovaná a zamčená, ale opičák do ní začal bušit klackem, tak jsme měli strach, aby ji nerozbil. Bylo to zvíře mazané – využilo našeho zaujetí pro představení a za našimi zády si skříňku odneslo. Co odneslo, ukradlo! Samozřejmě, že myrha byla opičákovi k ničemu. Pocestný, který tam popíjel červené víno ze džbánku se k nám obrátil a řekl: „To je známý zloděj. Ale když mu objednáte smažený banán, tak to vymění.“ Kupodivu jsme mu rozuměli, tak jsme objednali smažený banán, protože jinou možnost jsme stejně neměli. Pocestný přinesl z hamaku dvě bedýnky s víkem, když byl banán hotov, ukázal ho opičákovi, dal ho do jedné z bedýnek a zavřel víko. U druhé víko otevřel a trochu ji odsunul. Opičák ho bedlivě pozoroval, po chvílí seskočil na zem, strčil skříňku s myrhou do bedýnky, zaklapl víko a položil na něj jednu ruku, druhou položil na bedničku u pocestného a ten udělal totéž. Pak pocestný řekl nějaké slovo, oba zdvihli ruku od svých bedýnek, opičák otevřel víko, sebral banán a mazal na strom. Pocestný vyndal skříňku a podal ji králi Baltazarovi. Všichni jsme úlevou oddychli a moc děkovali. Baltazar odměnil pocestného několika zlatými mincemi, ten se hluboce uklonil a pravil: „To, co je pro vás cenné, si chraňte.“ Otočil se a odešel do pouště, kde po chvíli jakoby se rozplynul a zmizel nám ze zraků. Sbalili jsme se a vyrazili také. Hvězda se nám náhle zdála blízko, a také, že ano. Druhého dne jsme se všemi dary dorazili do města Betléma.