Když jsem byla malá, moc špatně jsem viděla. Skoro vůbec ne. Maminku jsem zaznamenávala spíše podle sluchu. Viděla jsem jen nějaké barevné fleky, některé se hýbaly, některé ne. To byl nábytek nebo jiné zařízení v mé ložnici, jak jsem později zjistila. Jezdili jsme po doktorech a nemocnicích, až maminka našla nějakého pana docenta, který mi pomohl. Ale musím nosit nějaké speciální brejličky. A pan docent říkal, že kdybych je měla od plenek – to asi myslel od malinka – že by se to tak nerozjelo. To vám povídám, abyste pochopili můj dárek pro Ježíška. Dám mu moje první brejličky. Mně už jsou malé a ni jsem je dlouho nenosila, protože mi vyrostla hlava. Teda nejen hlava, abyste si nemysleli. Já vím, že Ježíšek může mít očička v pořádku. Ale co kdyby ne? Kdyby neviděl ty ovečky kolem, lidičky, co mu nesou dárky, tři krále a hlavně maminku a tatínka? Tak by měl připravené brejličky, maminka by mu je nasadila a ten by se určitě zaradoval. Přeji mu, aby viděl dobře, ale když tak, mu moje brejličky pomůžou. To by pro něj byl větší dar než balvan zlata!