Co bych dal Ježíškovi
Tak a teď jsem král. Jenže nevím kdy. Před dvěma tisíci lety, nebo dnes? Asi dnes. Vždyť i teď jich plno jde k Ježíškovi. V kostelech i na výstavách. Třeba v informačních středisku. A někteří doopravdy chodí. Fakt. Třeba v Třebechovicích. Tak jo, už vím. Chcete to vědět taky? Tak já vám to povím. Tři králové mu prý nesli myrhu nebo kadidlo. To fakt nevím, co to je, natož kde bych to měl shánět. Ne, myrha to nebude. Ale něco cenného by to mělo být, protože Ježíšek na mne byl hodný a moc mi toho už nadělil. Teda, jednou mi nadělil slávistický dres. To byla bomba a já jsem zíral. Jenže já fandím Bohemce, asi se stala nějaká chybička. Zřejmě nějaký nepozorný andělíček to špatně zabalil. Nic, s klukama jsem to vyměnil. Ale to vám ještě musím říct. Maminka si přeje, abych si Ježíškovi psal o dárky poštou do Božího Daru. Proč bych nevyhověl, že? Když jsem napsal seznam, musel jsem ho předložit mamince, prý abych tam neměl žádnou chybu, takovým dětem Ježíšek nic neposílá. Maminka učí češtinu na gymplu. Vždycky jsem tam nějakou chybu šoupnul, maminka se zaradovala, že se může podílet na mém přáníčku. Ale jednou se fakt naštvala, když jsem napsal „bysemsi přál“. Kde jsem to prý slyšel, takovou hnusotu. Že to řekl pan ministr na tiskovce ji zarazilo, ale pak řekla, že on už má školy vystudované, tak může. Tak tomu jsem fakt moc nerozuměl. Jak vidíte, dostat něco od Ježíška je pro mě složité. A to třeba ani nic z toho nedostanu, ale nakupí se mi jiné, které jsem ani moc nechtěl. No, bílé ponožky jsem si fakt nepřál. Aha, vy čekáte až vám to řeknu. Tak jo. Já bych mu dal iPhone. I s bankou. Teda power, zas tak bohatý král nejsem. Proč zrovna iPhone? Já vím, stačila by i Nokia, ale on si zaslouží kvalitu. A víte proč bych mu dal iPhone? No samozřejmě, bez něj my nemůžeme fungovat, ale Ježíšek asi jo. Ale pozor, teď sledujte. Koupím iPhone. Šestnáctku Pro, to dá rozum. No, já to nepůjdu kupovat, pošlu sluhu, jsem přeci král. Ze simky si opíšu telefonní číslo a vyrazím s dvěma královskými kamarády do Betléma. Předám Ježíškovi. On se zdá sice malý, ale to byste koukali, co všechno ví a umí. Hned ukázal na jablíčko a moc se zaradoval. Máte starost, jestli tam je signál? To byste fakt koukali. Je tam nebeská síť, do ní vedou dráty od Outú, Týmobalju, Vodafounu, Onairu. Ajralu, Telnyxu, Verizonu a tak. A chcete vědět, proč bych mu ten mobil dal? To je to, čemu se říká poenta, ale píše pointa. Teda Pointa je také zlobivý vánoční skřítek, který dělá neplechy a lumpárny, ale to jsem nemyslel. Pointa je vtipný a nečekaný závěr. A to vám fakt garantuji, že to bude vtipný. Vlastně ne, to je více než vtipný, to je geniální závěr. Tak sledujte: Ježíškovi dám mobil. Jeho číslo znám. Kdo ho ještě zná? Nikdo. Možná, že se to časem prošvihne, ale teď jsem sám. Žádné psaní dopisů, žádné bysem, žádná pošta, jen přímé spojení! No, třeba na telefonování bude mít Ježíšek nějakého andělíčka, ale ten bude jistě spolehlivý a vše správně vyřídí. Takže zavolám - prosil bych k Vánocům stavebnici Seva technik. Andělíček koukne do skladu, zjistí, že už dorozdali a nabídne Seva vesmír. Dobrý, beru. A je to hned vyřízený. Nebo prosil bych pro kamaráda Mirdu sluchátka Sony XM4, děkuji. To je, co? A třeba se mnou začne kamarádit Róza.