Dárek
Když nám všem Ježíšek dává tolik darů, je fakt, že by si taky něco zasloužil. Jenže on vlastně všechno má. Musí mít někde veliký sklad a spoustu lidí – asi spíš andělů – tam pobíhá a balí dárky. To musí být šrumec. A tamodtud si Ježíšek může vybrat, co chce. Tak kdybych mu něco chtěl přinést, asi by to nemělo význam. A pak taky – kam bych to měl odnést? Asi nejspíš do nějakého kostela. Ale těch je moc a nevím, který by byl správný. Tak si myslím, že Ježíšek by ocenil jiné dary. Ne věci, ty má v tom skladu. Ale takové – jak bych to řekl – takové nevěci. Něco jako když něco provedu, slibuji, že to už víckrát neudělám, Mikulášovi také slibuji, že budu pořád hodný, tatínkovi slibuji, že domácí úkoly budu dělat hned jak přijdu ze školy a tak. Jenže samozřejmě zase něco provedu, hodný někdy nebudu, na úkol si zase vzpomenu ráno při snídani. To je jasně špatně, ale dokážu být lepší? Takže Ježíšek by byl jistě rád, kdybych jen nesliboval, ale něco dobrého opravdu udělal. Nemůžu slíbit, že nikdy nic neprovedu, to jsem si jistý. Úkoly, to je taky těžké. Tak takhle: Ježíšku, já za penízky, které mám v pokladničce, si nebudu kupovat zmrzlinu, ale celou zimu budu kupovat ptáčkům do krmítka zrní. A kdybych si koupil zmrzlinu nebo tak něco, nepřineseš mi příští Vánoce ani jeden dárek. Tak si myslím, že by to mohl být dobrý dárek.