Přání
Maminko, to děťátko v té divné postýlce je Ježíšek?
Ano, je to Ježíšek.
A to je ten, co dává dárky?
Ano, Ježíšek dává dárky.
Ale je malý, to je neunese.
Na to má andělíčky.
Takové, jako je nad Ježíškem?
Ano, takové.
Takoví malí a musí pracovat? To my nemusíme.
Ale on má i větší andělíčky. Viděli jsme je spolu v kostele.
To jsou páni nebo paní?
No, asi obojí.
Když si děti řeknou přání, jak to Ježíšek uslyší? On má mobil?
Ne, mobil nemá, ale uslyší to.
A zapíše si to?
Ne, to si zapamatuje.
To má v hlavě takový počítač, že?
Něco takového.
Vedle něho stojí maminka a tatínek?
Ano, svatý Josef a Panenka Marie.
Pan Svatý má hůl, aby odháněl vlky, že?
No nevím, jestli zrovna vlky.
Žádnou holčičku Marii neznám.
To dřív bylo časté jméno. Marie, Mařenka, Máňa, Maruška...
To má tolik maminek?
Ale ne, tak se říká doma Marii.
Jako mně se říká Honzíku?
Ano, nebo Jeníku, Jendo.
A Josefovi se říká také jinak?
Třeba Josífek, Pepa, Pepík, Pepan.
Tak tady v tom betlému máme pana Pepana, paní Máňu a Ježíška.
To ne, těm se říká jenom Josef a Marie.
Kdybych si řekl tady tomu Ježíškovi přání, tak by mi ho splnil?
No, jestli jsi byl hodný a zasloužil sis ho, tak jistě ano.
Babička říkala, že jsem hodný.
Když to říkala babička, tak to asi tak bude.
Tak já bych si přál andělíčka, co nosí dárky.
Ajaj.
Za Honzíka zapsala maminka